Doughty o karanténě, trash-talku nebo mladících v Kings

Z karantény si beru to nejlepší

O tom, jak prožíval poslední měsíc:
Prakticky jsme opustili LA co nejdříve to šlo. Hlavním důvodem bylo, že doma máme větší plac, takže i děti jde zabavit více způsoby. Doma v Londonu máme na dvorku spoustu prostoru, takže můžeme zůstat v karanténě aniž bychom někoho vídali. To byl hlavní důvod, proč jsme se vrátili domů, navíc chceme být nablízku rodině. Co se tréninku týče, objednal jsem si loni domů nějaké činky, takže naštěstí mám aspoň ty. Jindy totiž v Londonu trénuju v trenérem v posilovně. Hodně věcí jsem si objednal z Amazonu, abych se měl jak udržovat v kondici. Všichni spoluhráči dělají to samé. Alespoň děti nás udržují v zápřahu. Je nanic, že nemůžeme hrát, ale snažíme se vzít si z toho to nejlepší.

O tom, jestli bere čas navíc jako možnost užít si otcovství:
Jasně, určitě. Během sezóny je to pro naše manželky těžké. Jsem striktní ohledně potřeby spánku a moje žena mi vždy vyjde vstříc. Je s dětmi kdykoliv pláčou nebo cokoliv potřebují a hlavně se o ně stará, když jsem na zápase, tréninku a tak dál. Jsem rád, že jí můžu trochu ulevit. Když máte první dítě, uvědomíte si, že to je nejlepší věc na světě. Ne, že by hokej byl na druhé koleji, ale rodina pro mě vždy bude číslo jedna, takže jsem rád, že s nimi teď trávím tolik času.

O trávení dnů během karantény:
Je to docela rutina. Vstanu kolem 7, půl osmé ráno a vzbudím děti. Dám si dvě kávy před snídaní, kterou si dám o něco později. Když si jdou děti ještě lehnout, tak mám čas na hraní nějakých her, teď jsem se zabral do MLB: The Show. Až děti vstanou, hrajeme si spolu a pak si dáme oběd. Po něm jdou obě děti spát, takže mám čas na cvičení. Pak si hrajeme společně na zahradě. Mám tenisový kurt, takže se snažím být alespoň nějak aktivní. Po večeři jdou děti spát a já mám konečně čas na to být jen se ženou. Většinou sledujeme Netflix, než si jdeme lehnout.

Jaké seriály sleduje:
Teď zrovna Homeland nebo novou sérii Westworld. Předtím jsme se dívali na Ozark. Snažím se vybavit si, co dál. Nevzpomenu si na vše, ale díváme se prakticky na vše, co je teď v televizi.

S kým ze spoluhráčů by chtěl karanténu trávit nejméně:
Hmm, bydlel jsem s Mattem Greenem, Waynem Simmondsem a s Trevorem Lewisem. Myslím, že by mi nevadilo být v karanténě s kýmkoliv z nich. Nevím, s kým by mi to vyhovovalo nejméně. Mám je rád všechny stejně, takže to na asi nedokážu odpovědět.

Co mu nejvíc v karanténě chybí:
Že se nemůžu sejít s partou. Hrát zápasy pro fanoušky je super, ale jedny z nejlepších momentů hokeje se odehrávají i v kabině s klukama. Určitě už jste to slyšeli od ostatních, ale je to pravda, chybí vám to. Přicházíte do kabiny a těšíte se, že se zase budete celý den smát, mladí mají svoje historky, starší kluci zase vypráví o dětech a tak podobně. To je nejlepší část hokejového dne. Vím, že až jednou skončím s hokejem, bude mi chybět hrát před plnou halou nebo hokej celkově, ale nejvíc mi bude chybět právě to, že přijdete do svého zaměstnání a jste obklopeni skvělou partou.

Je těžké mít motivaci udržovat se v kondici a jak karanténa ovlivnila jeho přípravu:
Je to výzva. Nudíte se, jste zavření doma, takže jít cvičit je jednoduché, protože nemůžete dělat nic moc jiného. Pokud bychom mohli chodit ven a zabavit se jinak, bylo by těžší mít motivaci k chození do fitka každý den a cvičit, aniž bychom měli představu, kdy se bude hrát. Ale protože jsme zavření doma, donutit se ke cvičení není těžké.

Mohou podle něj kolečkové brusle nahradit nedostatek ledu:
Asi by to byla nejlepší možnost udržet nohy ve formě. V létě můžete být nejlepší na kole nebo při cvičeních na kardio, ale na ledě se to tak nepromítne. Pokud si před kempem nedopřejete spoustu bruslení, nebudete v hokejové kondici. Možná to vyzkouším.

Jsem ze staré školy

Jak se mu líbili mladí obránci v dresu Kings - Clague, Björnfot a Anderson:
Všichni tři na mě udělali velký dojem. Začnu s Tobiasem, ten mě oslnil v předsezónní přípravě. Je těžké porovnávat přípravu s ligovým zápasem, ale dostal na začátku sezóny několik příležitostí, ze kterých může čerpat, takže od něj příští rok čekám velké věci. Chytrý hráč, klidný člověk. Mohl bych o něm říct spoustu dobrých věcí. Líbí se mi, jak vnímá hru. Těším se, až si spolu zase zahrajeme a doufám, že mu pomůžu stát se ještě lepším hráčem. Mikey Anderson je mu podobný - dobrý hráč, ale stylově odlišný. Tobias má větší útočný potenciál, Mikey je zase trošku víc defenzivní, ale nebojí se zahrát s pukem. Je profesionál jak na ledě, tak mimo něj. Kale Clague má na bruslích rakety. S jeho rychlostí je příkladem moderního obránce. Týmy chtějí kluky, co umí bruslit, hrát na obou polovinách apod. raději než psy obranáře. Kale tyto požadavky dost dobře splňuje. Musí zamakat na obraně, ale myslím, že všichni tři obránci mají na to, aby příští rok hráli NHL.

O komunikaci se spoluhráči a trenéry:
Měli jsme nějaké týmové skupinové hovory, to je asi vše. Kromě toho jsme měli nějaké rozhodování ohledně věcí NHLPA, například hlasování a podobně, takže tam jsem v kontaktu se spoustou veteránů, se kterými to probíráme. Mluvím taky hodně s klukama v jiných týmech, abych věděl, jak to berou oni. Máme spoustu času, takže si můžeme všichni popovídat.

Který útočník a obránce ho z kádru Kings letos nejvíc zaujali:
Z obránců určitě Matt Roy. Věděl jsem, že je to solidní hráč, klidný, dobrý v defenzivě, ale neuvědomil jsem si, jak platný dokáže být v útoku. Klobouk dolů před jeho sezónou. Nevím jak to udělal, že skončil v kladných hodnotách ve statistice plus/mínus, kromě toho, že mi ukradl všechny plusy. Je to dříč, kterého si budeme chtít nechat v organizaci dlouho. Kdo mě zaujal z útočníků... Snažím si vybavit, koho vlastně máme teď v týmu. Zaujal mě Blake Lizotte. Profesionál, dobrý hráč, pracant. Adrian Kempe neměl dobrý začátek sezóny, ale pak ukázal své schopnosti. Tomu věřím do budoucna pravděpodobně víc než komukoli jinému.

Chtěl by vidět nějaké změny v NHL až se vrátí:
Upřímně? Bude to znít trochu sobecky, ale rád bych viděl hokej takový, jaký býval několik let zpátky. Dnes je to o tom, že vletíte do pásma a hned to perete na branku, z vlastního pásma to co nejrychleji vyhodit, například o plexisklo, dopředu a jít do forčeku. Když jsem začínal v NHL já, tak to bylo víc o držení puku, přihrávky šly z hokejky na hokejku, abychom se dostali do pásma, nenahazovali jsme. Takhle se hokej vyvíjí a padá díky tomu víc gólů, což se líbí fanouškům. Ale myslím, že já jsem víc stavěný pro ten starý formát, takže tohle je jediné, co bych změnil.

Jestli by raději viděl zpátky hokej, kde převládá držení puku nad hrou "na náhodu" (např. nahazování puku, pozn. red.):
Stoprocentně. Dřív možná hráči nebyli tak rychlí, ale víc nad hrou přemýšleli. Každý je chtěl v týmu, protože uměli hrát dobře pro tým. Když je hráč chytrý na puku, bude chytrý i bez něj, ale když je dnes hráč chytrý, ale neumí bruslit, tým raději vezme hráče, co nad hrou tolik nepřemýšlí, ale umí bruslit 160 km/h. Rád bych, aby se hokej vrátil do těch časů. Celý život žiji s hokejem, myslím, že takovýhle hokej respektuji více než tu dnešní "hru na náhodu". Ale tímhle směrem se to zkrátka ubírá, takže jako hráč se musím přizpůsobit a akceptovat to. Všechno se mění, musím se adaptovat. Moc rád bych to vrátil zpátky do starých časů, ale nemyslím si, že se to stane.

Rád se s protihráči špičkuju

O tom, zda by chtěl zůstat v záři reflektorů i po kariéře:
Možná bych v tom byl dobrý, ale nemyslím, že je to pro mě. Myslím, že bych byl nebyl špatný jako reportér, protože rozumím hře a vidím detaily v herních systémech. Na rovinu - nevím, co bych rád dělal. Až skončím, tak se asi vrátím zpátky do Londonu. Mým snem je vlastnit klub OHL. Ale do televize se moc nehrnu. Alespoň ne teď.

O tom, že byl zvolen nejlepším i nejhorším "trash-talkerem" v posledním hlasování NHLPA:
O to se moc nezajímám. Z těchto žebříčků mě zajímá jen nejlepší obránce. Většinou jsem v první trojici, ale letos tomu tak nebylo. Na tomhle jediném mi nějak záleží. Pokud jde o popichování - všichni ví, že rád popichuju, je to součást mojí hry. Udržuje mě to nahypovaného, rád se dostávám protihráčům pod kůži, ale nepřeháním to. Většinou hlavně vtipkuju a špičkuju se s protihráči, abych je trochu vyvedl z míry.

Komu by dal Norris Trophy:
Většina lidí by to asi dala Johnu Carlsonovi. Za mě je to volba v pořádku, ale osobně bych to dal Josimu. Hlavně protože k sobě nemá takový tým jako Carlson.

Co týmu dal Todd McLellan ve své první sezóně v LA:
Je součást týmu. Všichni hráči ho mají rádi. Je náročný, ale zároveň lidský. Víme přesně, co chce hrát, žádné kompromisy. Každý jednotlivě ví, co po něm trenér chce. Je skvělý a je trochu zklamání, že jsme si nevedli lépe jako celek, protože tahle trenérská změna nám umožňuje být lepší. Odvedl skvělou práci.

Článek v původním znění můžete najít zde.