Hromasův názor: Prohra nemůže být nikdy úspěchem, hodnocení hráčů na MSJ

Čechům byli do skupiny B přiděleni Rusové, Američané, Švédi a Rakušané. Tedy skupina smrti. Asi nikdo netipoval, že bychom mohli skončit lépe než čtvrtí, na druhou stranu pořád doufáme, že se nám podaří přemoct alespoň jednoho dnes již kvalitnějšího soupeře.

Stejně jako loni se tak stalo i letos. Po urputné bitvě Češi porazili Rusko 2:0 a vypuklo nadšení. To na sociálních sítích odstartovalo pobouření. Ano, souboje s Ruskem jsou vždy přiostřené vlivem vzájemné historie, nicméně zámořští fanoušci měli v něčem pravdu. Proč tak jásají, když jde jen o nerozhodující utkání ve skupině? Jiní ale chápali, prý by i Kanaďané skákali radostí jako Češi, kdyby porazili Američany.

Je ale potřeba říct, jak Češi Rusy porazili. Bohužel se nejednalo o zrovna hokejový způsob, respektive šlo o tradiční beton ve vlastním obranném pásmu s obrovským množstvím zblokovaných střel. Dva góly byly vstřeleny přesně po střelách, které skončily na chráničích hráčů a ti posléze vyrazili do protiútoků. Výhru týmu samozřejmě nikdo neodpáře a taktika byla zvolená parádně, jenže tohle přeci není styl, kterým chce hokejový národ vyhrávat zápasy.

Taková je bohužel realita. Není to chyba hráčů, ti hrají vždy na hranici svých možností. Ty ale bohužel v současné době nejsou na úrovni pěti gigantů. V současné době hrajeme takový svůj turnaj. Mnozí sice říkají, že Němci a Švýcaři jsou na tom stejně jako my, ale není to tak. Když nebereme v potaz výjimečné talenty typu Stützle, Peterka, Reichel, Fiala atp., tak zbytek týmu je kvalitativně za tím českým. A i Čechům se rodí hráči jako Zadina, Nečas, Kaut či Pastrňák.

To, že se po vyřazení s Kanadou plácají hráči po zádech a trenér Mlejnek prohlásil, že má z týmu krásný pocit, bohužel nejsou slova odpovídající sedmému místu, minimálně ne pro národ, který se chce vrátit co nejdřív mezi elitu bojující o medaile.

Je potřeba zúžit juniorskou soutěž a vytvořit větší konkurenceschopnou ligu, kde by měli hrát všichni hráči juniorského věku s výjimkou těch, kteří mají kvalitou již na Extraligu, kde by ale neměli hrát čtvrtou lajnu s časem na ledě okolo pěti minut za zápas.

Dost obecné kritiky, tady je hodnocení pár hráčů českého týmu na mistrovství světa juniorů 2021:

Obránci:

Martin Hugo Haš – Haš měl být lídrem obrany českého týmu, do této pozice ho i díky věku a zkušenostem před turnajem postavil trenér Mlejnek. Kdo ho ale zná podrobněji, tak věděl, že kreativitu na modré čáře s pukem na holi od něj očekávat příliš nemohl. Na přesilovky byl postaven kvůli své tvrdé střele, která je, pokud mu sedne, jistě nejrazantnější z celého týmu. Problémem je a zřejmě i bude bruslení. Kvůli své výšce není rychlým bruslařem, a především osobní souboje jeden na jednoho, kdy oba hráči dojížděli odražený puk, bily do očí.

David Jiříček – Za mě nejlepší hráč českého týmu. Neuvěřitelné nasazení v osobních soubojích, kde byl pro mě až překvapivě dominantní. Působil vyspěle, dvouletý věkový deficit byl znát jen hodně zřídka. V prvním zápase mu chyběla konzistence v rámci střídání, ovšem během turnaje se každým utkáním zlepšoval. Vynikal ve schopnosti střílet kotouče kolem soupeřových bloků přímo na branku a také ve tvrdé hře. Na draftu 2022 může atakovat první desítku.

Michael Krutil – Krutil vynechal jeden zápas kvůli suspendaci za zákrok na Arthura Kaliyeva. Krom toho podával velmi zodpovědné výkony, dokázal vyvážet puk z vlastního obranného pásma a podporovat protiútoky. V osobních soubojích dokáže zastávat roli defenzivního obránce, ovšem pokud má útočící hráč prostor k chytré a dlouhé kličce, dostává Krutila do problémů.

Radek Kučeřík – Lídr české obrany hrál velmi důrazně a soupeři s ním osobní střety rozhodně nevyhledávali. Jeho největší slabinou je rozhodně bruslení. Nepohybuje se špatně, ale chybí mu jakási lehkost, kterou se mu nedaří kvůli své postavě na brusle přenést.

Stanislav Svozil – Díky tomuto turnaji se Svozil vyšplhá výše v různých žebříčcích pro draft 2021. Dalo by se říct, že Svozil byl na ledě vždy a všude. Působil velmi klidně, a to i v soubojích se staršími a o mnoho silnějšími protivníky. Hrál kreativně, tvořil hru i ze svého obranného pásma, čímž sice občas způsobil menší chybu, nicméně v tomto věku jsou stále pokusy o přelomové přihrávky vítány.

Útočníci:

Martin Lang – Pro mnohé nejlepší útočník českého týmu na šampionátu, s čímž se dá jen těžce nesouhlasit. Na turnaj přijížděl jako třináctý útočník, ale trest Rašky ho vynesl v prvním zápase až do první formace, kde také už zůstal. Sázel na svou rychlost a moment překvapení, ve kterém vypouštěl puk ze své hole na soupeřova brankáře. I díky tomu ovládl kanadské bodování týmu. Nyní ho čeká těžký úkol – přenést si svůj styl hry mezi dospělé.

Jan Myšák – Stále jsem na té straně, že je Myšák skvělý hráč, a i na turnaji podával dobré výkony. Není to ovšem hráč, který by svou genialitou vyhrával zápasy a přecházel jednoho soupeře za druhým. Je nesmírně inteligentní s velkým přehledem v útočné fázi hry. Svým přístupem a vůdčí povahou byl pro tým velmi důležitý. Chybí mu ale rychlost a zmíněné přelomové individuální dovednosti.

Adam Najman – Najman měl velmi minoritní roli v týmu, kde hrál na pozici centra čtvrtého útoku. Pokud jste sledovali utkání českého týmu, je možné, že jste Najmana na ledě ani nepostřehli. Byl ale velmi platný v přístupu k hráčům na své modré a rovněž dokázal zpomalit hru, když si podržel kotouč i před dotírajícími silnějšími soupeři.

Pavel Novák – Novák přes léto hodně zapracoval na svém bruslení, konkrétně na rychlosti. Rozhodně to loni nebyla jeho slabina, ale proč neposílit i v jiných oblastech, že? S kotoučem na holi v útočném pásmu byl velmi nebezpečný a pokud se naučí hrát platně i před svou brankou, může mít velmi podařenou kariéru.

Jaromír Pytlík – Velká škoda, že Pytlíka vyřadilo ze hry zranění a nemohl nastoupit do více než jednoho zápasu. I v něm stačil ukázat, jak kvalitní hráč v něm tkví do obou směrů. Ve všech třech pásmech má neskutečný přehled.

Adam Raška – Důrazné křídlo, které někdy nárazy na hrazení až přežene. To je holt jeho styl hry, od kterého rozhodně neupustí. Díky němu se může dostat do NHL. Je totiž i velmi rychlý a ani ofenzivní dovednosti mu nejsou cizí.

Michal Teplý – Nebudu hodnotit to, co před pár dny vyplulo na veřejnost zásluhou Filipa Pešána. Teplý rád posílá puky na bránu, nicméně se mu pověst střelce nepodařilo naplnit. Hrál slušně, rozhodně to ale mohlo být lepší. Potřebuje zapracovat na svém bruslení a také moc nelpět na tom, aby se mu povedla každá klička a každé rozhodnutí s pukem na holi. Občas je jednodušší varianta platnější, rád místo toho vyhledává finální přihrávky.