„Jsem velmi rád za styl hry, kterým jsem letos hrál,“ hlásal spokojeně. „Nebylo to jen o sbírání bodů a střílení gólů. Domnívám se, že letos jsem udělal největší krok dopředu hlavně v konzistenci mých výkonů. Zúžil jsem rozpětí mezi dobrým a špatným zápasem. To je pro mě nejcennější poznatek ze sezóny.“
„Samozřejmě je vždycky skvělé překonat třicetigólovou hranici, ale letos jsem na ni ani nedosáhl. Vlastně to bylo snad poprvé v kariéře, co jsem měl více asistencí než gólů,“ vtipkoval. „Možná je to pro mě trochu trapné, ale kdo ví. Třeba je tohle mé budoucí já.“
Právě výkonnostní stabilita trápila Laineho v začátcích jeho kariéry. Trochu paradox, protože je pořád na začátku. Letos ale udělal bezpochyby největší progres ve své hře. Nebylo to jako v předchozích sezónách – střílení 10 gólů v 5 zápasech, poté 20 zápasů bez bodu (nadsázka).
Například loni. Vstřelil 30 gólů, což je slušné. Ovšem 18 z nich bylo v listopadu. V dalších šesti měsících se trefil pouze 12krát.
Letos vylepšil hned několik svých statistik. Dosáhl na 35 asistencí, 97 hitů, jeho čas na ledě se přiblížil 19 a půl minuty. A přestože se soustředil především na zlepšení v defenzivních činnostech, stejně byl na cestě za 34 góly.
V létě podepsal dvouletou smlouvu jako jakýsi „bridge-deal“, při kterém si ročně vydělá 6,75 miliónu dolarů. Pokud bude pokračovat v letošním nastoleném trendu, může se těšit na značný přídavek. „Kratší kontrakt na mě vyvinul na tyto dvě sezóny o něco více tlaku. Musím hrát o to lépe. Ale je to jen jedna z dalších výzev, které mám rád.“
„Nyní vůbec nepřemýšlím nad další smlouvou. Snažím se pracovat na sobě a ostatní přijde. Když hrajete dobře, tak přesvědčíte ostatní o svých kvalitách. O to se teď snažím. Hrát dobře a pomoct týmu k vítězstvím.“