Když na konci října 2014 byl Slava Voynov suspendován z důvodu zatčení za domácí násilí, málokdo asi čekal, jaké následky to bude mít. Pro mě přesně v tomhle bodě skončila dynastie mých milovaných Kings a začala léta zmaru, ze kterých se tým z LA nedokázal dostat dodnes. Jak se to ale mohlo stát? Vždyť obrana Kings tehdy určitě nezávisela jen na Voynovovi, mohlo by se zdát. Ano, Králové měli v obraně jména jako Doughty, Muzzin, Martinez, McNabb, Greene... Většina z nich navíc byla jádrem týmu i během dvou Stanley Cupů v předchozích třech letech, tak čím to, že se to začalo sypat jak domeček z karet?
Voynov byl zkrátka... jiný. Výborný na obou stranách kluziště. Jasně, nikdo nemohl čekat, že by s Doughtym závodil o post nejproduktivnějšího obránce, ale měl zkrátka přehled. Když k tomu dodáte kvalitu a obětavost, máte hráče, kterého v týmu zkrátka chcete a nebojíte se ho poslat do jakékoliv herní situace. V LA to věděli moc dobře, v době jeho suspendace běžel Slávovi druhý rok 6leté smlouvy s ročním platem 4,166 milionů dolarů.
Jenže stalo se, co se stalo. Vleklé tahanice u soudů zapříčinily, že Kings, už tak balancující na hraně platového stropu, nevěděli, zda se Voynov náhodou jednoho dne nevrátí a nenaskočí jim na výplatách najednou ještě 4 miliony navíc. Celý spor byl vyřešen tím, že Voynov opustil USA a nikdo moc nevěděl, jestli se ještě někdy bude smět vrátit. Myslím, že kdyby si ruský obránce tento incident odpustil, mohl by v kádru LA být dnes ještě někdo jiný - Patrik Bartošák. Po excesu s Voynovem totiž vedení Kings zaujalo jasné stanovisko - tohle u nás nechceme. Co čert nechtěl, rok po inkriminované situaci se něčeho podobného dopustil také právě Bartošák, ač zde to nebylo dotaženo až před soud. Smlouva s ním byla zrušena a Králové přišli během pár měsíců o oba gólmany, kteří na farmě vychytali v předchozí sezóně Calder Cup (J.F. Berubého si totiž z waivers stáhli Islanders).
Když bylo jasno, že Voynov se do Ameriky hrát hokej jen tak nevrátí, vedení LA neotálelo a snažilo se přivádět různé obránce, kteří měli nějak jeho post nahradit. Andrej Sekera, Christian Ehrhoff, Luke Schenn, Tom Gilbert... Je to přesně jak to působí - seznam zoufalosti. Nejvíce z těchto hráčů toho za Krále odehrál Luke Schenn - 48 zápasů, to říká asi vše. Kings se mezitím propadali z favoritů na Stanley Cup přes uchazeče o play-off až na dno, kde jsou poslední roky. Přestavba tak byla nutná, ať už v obraně, tak v brankovišti, tak v útoku, protože stárnoucí mužstvo nestačilo rychlosti současné NHL.
Právě teď, během probíhající přestavby, vidím světlo na konci tunelu. To světlo se jmenuje Matt Roy. Od zadáka draftovaného v 7. kole byste toho asi moc nečekali, Roy však dokazuje opak. Z univerzity přišel na farmu jakožto defenzivní obránce s tvrdou střelou. Během 2 let v AHL se však vypracoval v obránce, kterého můžete použít v jakékoliv herní situaci, stejně jako dříve Voynov. Roy je velmi nenápadný, především na začátku roku jej zastínil jiný mladík v obraně Sean Walker, který předváděl neskutečné výkony. Roy neměl zdaleka tak povedený začátek. Právě naopak, prvních pár zápasů v obraně poměrně hořel, což donutilo trenéra Todda McLellana, aby si s ním promluvil z očí do očí. Netuším, co si ti 2 řekli, ale Roy byl od té doby jako vyměněný. Drew Doughty jej nedávno označil jako nejpříjemnější překvapení v obraně Kings a rozhodně měl pravdu.
Matt Roy je podepsaný ještě na příští sezónu s platem 700 tisíc dolarů, což je absolutní nic v porovnání s tím, jaké výkony předváděl v letošní sezóně. Pokud se bude nadále zlepšovat, může se příští léto těšit na pořádné polepšení si, co se platu týče. Kings by určitě neměli takového hráče pustit, protože finanční prostředky na něj mají a především - má parametry k tomu, aby zacelil díru v obraně po Slávu Voynovovi, o což se snaží posledních 5 let.