Jejich přínos pro organizaci je neodmyslitelný. Od roku1999, kdy byli Vancouverem draftovaní, a od roku 2000, kdy spolu poprvéodehráli utkání v dresu Kosatek, nasbírali dohromady 2111 bodů v 2636zápasech. Celkem na západě Kanady strávili 18 skvělých hokejových let. Jsoujako oheň a kouř. Jeden bez druhého prostě nemohou být.
Nejdéle bez toho druhého vydrželi snad šest minut. A bylo toprvních šest minut Henrika v životě. Jeho bratr přišel na svět právě otuto minutáž později. A navíc to byli i skvělí přátelé. Jasně, bratři jsouvětšinu času spolu, navíc když hrajete od raného věku stejný sport ve stejnémtýmu. Ovšem jejich vztah mimo led byl vskutku výjimečný.
„Jsme prostě i teď nejlepší kamarádi,“ říká Daniel. „Vždycky jsme jeden druhého podporovali a poznáme, když toho druhého něco trápí. Ať už spojené s hokejem, tak i mimo led.“ „Vzájemně jsme se podporovali, abychom byli tak dobří, jak jen to bylo možné. Možná jsme jediný hokejový pár, který k sobě měl takhle blízko," pokračoval Henrik.
„Ovšem na ledě jsme se dokázali trochu popichovat,“ přiznal mladšíbratr. „Očekávali jsme od sebe to nejlepší a pokud Henrik nehrál svůj nejlepšíhokej, nedařilo se ani mně. A bylo to i naopak. Tohle jsme nikde nerozhlašovali,ale například kluci v kabině o tom jistě věděli.“
„Nikdy jsme se nepoprali, ale atmosféra na lavičce mohla býtčasto hodně ostrá,“ souhlasil Henrik. „Co se ale stalo v hlavě, to tamtaké zůstalo. Napětí jsme do soukromého života nikdy nepřenesli. Doma jsme senehádali. Daniel je klidný člověk. Nikdy mi chyby nevyčítal dlouho, vždyckyjsme se přes přešlapy přenesli.“
Vždy oba bratry zdobila skromnost, kterou oba disponovali.Ovšem pocta, které se jim ve středu dostaví, musí u srdce hodně hřát. „Když sepodíváte pod strop haly a vidíte ta jména, uvědomíte si, co pro tento klubznamenáte. S většinou jsme byli v kontaktu a znamenají pro násopravdu hodně. Hráli jsme s Lindenem a Naslundem, ti nás vlastně přivedlik zámořskému hokeji a strašně nám tady pomohli,“ neskrýval nadšení DanielSedin.
Ovšem odchodu od aktivního hraní hokeje nelitují. Po něčem z tohotosportu se jim ale přeci jen stýská. „Ke konci sezóny, kde se hrají důležitézápasy, a poté samotné play-off. To jsou okamžiky, kterých nemáte nikdy dost,“přiznal Henrik. „Stejně tak například možnost rozhodnout při přesilové hře v prodloužení.“
A by také ne, vždyť přesně takhle se loučili s domácímifanoušky před dvěma lety. V prodloužení v posledním domácím zápase v přesilovceranou od modré čáry rozhodl Daniel o výhře svého týmu. A jak jinak, na gól musamozřejmě nahrál jeho starší bratr.
„Ovšem hokej není jen o samotném hraní, obsahuje to spoustu dalších věcí,“ argumentovali oba bratři. "Občas se hodí, že nemusíte být mezi mantinely.“
„Našeho rozhodnutí nelitujeme,“ tvrdil Daniel. „Asi jsmeještě pár let mohli hrát, ale už jsme tomuto sportu obětovali 18 let v NHLa vážnějším způsobem ještě zhruba tři roky doma ve Švédsku. Navíc máme rodinu,děti. Když děti přijdou ze školy a vezeme je na kroužky, to jsou pravděpodobněchvíle, které si užíváme nejvíc. Nemít denní program přesně nalajnovaný jefajn.“
Ovšem ani jeden sportovně nezahálí. Kilometry, které týdněnaběhají, dosahují sta kilometrů. „Nejdelší trať, kterou jsme spolu zaběhli,byla dlouhá přibližně 30 kilometrů. Máme nastavený program a víme, kolik mámeuběhnout.“ Proč to dělají? Je to jednoduché, příprava na maratony.
První maratonský běh zaběhli oba bratři loni v květnu veVancouveru. Daniel byl o zhruba 12 a půl minuty rychlejší s časem 3 hodiny11 minut a 42 sekund. V květnu v Amsterdamu to stihl dokonce pod třihodiny, čímž si vysloužil pozvánku na Bostonský maraton.
A právě Daniel našel vášeň v běhání už v dětství.Doma v Örnskoldsviku, v pověstném hokejovém městečku, kde vyrůstalnapříklad Peter Forsberg, bratři Sedinové, Victor Hedman či Victor Olofsson,běhal ve dne v noci. Sám Hedman to zmínil v rozhovoru pro VancouverSun.
„Pamatuji si, že jsem seděl venku okolo sedmé večer anajednou jsem viděl Daniela, jak proběhl okolo našeho domu,“ vzpomínal urostlý švédskýzadák, který aktuálně hájí barvy Tampy Bay Lightning. „Vždycky jsem si říkal,že bych asi měl chodit běhat také. Vždycky jsem se snažil následovat všechnyjejich kroky.“
„Ovšem po skončení kariéry není žádná šance, že bych začal běhatmaratony. Dělal jsem, že ho běhat nevidím, takže jsem ho vlastně neviděl,“konstatoval s humorem.
dnes 06:53
ne 15:49
